Oddělení ze spoluvlastnictví je novým institutem občanského práva, kterým je možné zrušit spoluvlastnictví.
Obecnou podstatou vztahu spoluvlastníka ke spoluvlastnickému společenství je, že účast spoluvlastníka v něm nelze vynucovat proti jeho vůli, z čehož plyne, že nikdo ze spoluvlastníků nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat jak o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, tak o zrušení spoluvlastnictví.
Oddělení ze spoluvlastnictví zahrnuje případy, kdy u dělitelného předmětu spoluvlastnictví má některý ze spoluvlastníků v úmyslu ukončit svou účast ve spoluvlastnictví, aniž by to mělo za následek likvidaci spoluvlastnického vztahu mezi ostatními spoluvlastníky. Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou dva samostatné instituty.
Příklad:
Jestliže před oddělením ze spoluvlastnictví ve spoluvlastnickém vztahu vystupovali tři spoluvlastníci, každý s podílem jedna třetina, pak při oddělení jednoho z nich ze spoluvlastnictví zůstává zbývajícím dvěma spoluvlastníkům celá věc, a jejich podíl tak činí jednu polovinu.
